texty 2
MUŽI S PADÁKY
Letadlo stoupá nad mraky,
v něm čtyři muži s padáky.
Tváře se černají barvivem,
kapsy jsou narvaný střelivem.V překrásný noci se vznášej tmou,
ale jen tři padáky se otevřou.
K zemi se řítí jeden z nich.
Skok poslední z posledních.
Vešla smrtka dál bez pozvání
s kosou ve vaku.
Rána o zem změní k nepoznáni -
nevýhoda padáku.
Není čas na slzy jde se dál.
Strážnej v budce usínal.
Ještě že tak ! Aspoň měl to hned.
Ledvinu rozpůlil bajonet.
Když potom měsíc ozářil stín.
Vylezl ten střelec z ostružin.
Natáhnul, zamířil, vypálil.
A úplně přesně strefil cíl.
Zase smrt se do jídelny vkrádá,
hladová velice.
Malá, drzá kulka ráda záda.
Nevýhoda měsíce.
Ti dva, co zbyli, plíží se v před.
Z dálky je oslovil kulomet.
Hlasitě štěká jak zuřivej pes,
už nebude zítra, už bylo jen dnes.
Letadlo stoupá nad mraky, v něm deset mužů s padáky.
Ale co bych vám o tom povídal,
každej ví dobře, jak to bude dál !
A tak smrtka dál kosou mává,
to se nemění.
Pořád bude mrška trochu hravá.
Nevýhoda válčení.
ČERTI
Zjevil se mi k večeru a doufal, že mu sežeru
vtip, že je ďábel sám a já jsem v řiti, až mně chytí.
Vida toho chcípáka ! Snad myslí, že mě naláká,
když roh mu trčí z hlavy a on tvrdí, že je pravý.
Přísahám, že jsem ďábel sám, tak nezdržuj !!
Půjdem spolu, do pekel dolu !
Říkal si Lucifer a tvrdil, že to není fér,
když s ním nechci jít. Na to se v pekle tvářej vztekle.
Tak ať mně teda přesvědčí, že nejde jenom vo řeči.
Že je to čert pravej, špinavej a trvdohlavej !
Sakra co chceš víc ještě k tomu říc ! Fakt jsem čert !
A jako důkaz mám z pekla průkaz !
Pak mi podal černou knížku a bylo mu do breku !
Na obalu vyryto velký zlatý kopyto.
Uvnitř fotka satanáše ve svátečním vobleku !
Bylo mi ho líto, vypadal jak úplnej blbbec.
Nešťastně tam v koutě stál a já ho vlastně litoval !
Po tváři mu proudem tekly slzy – no to brzy !
Podal jsem mu kapesník, čert jenom sklesle pípnul „dík“
možná, že byl z formy a já vymknul se mu z normy.
Zpátky sám asi jít zas mám. Do pekla, dolů.
Ale co řeknou, ty se tam vzteknou !
Znám je víš, to ty netušíš. Můj šéf je ras.
Ale snad to ňák pude ! Dobrý to bude !
Potom vzal to hopem, totiž proletěl mi stropem.
Tak jsem, ještě v šoku skrz tu díru cejtil síru.
Von fakt asi nekecal, sám Lucifer mi v bytě stál.
Vod tý doby stonám a jenom dobrý skutky konám.
JEZDCI V OBLACÍCH
Když se v noci zadíváš na nebe plný hvězd,
jestli chceš, tak je uvidíš.
Ti z nebeských cest,
budou tě chtít svést.
Jezdci v oblacích zvolna jedou dál.
Prazvláštní průvod rytířů.
Průsvitnej karneval,
zase se zázrak stal !
Pláště bílý se třepetaj nocí, jak vlajky když vlajou !
Hrdě se napíná sukno, ač budou z něj cáry.
A jejich přilbice ve svitu měsíce s leskem si hrajou.
Jedou do zmizelých krajů bez fanfáry.
Z různých snů se sjíždějí na pouť věčností.
Kopí vzhůru vztyčená
k nebeské milosti,
co od vin je oprostí.
Pláště bílý se třepetaj nocí, jak vlajky když vlajou !
Hrdě se napíná sukno, ač budou z něj cáry.
A jejich přilbice ve svitu měsíce s leskem si hrajou.
Jedou do zmizelých krajů bez fanfáry.
Možná to byl jenom sen, jen přetržená niť.
Zítra bude zase den,
ten den mi chce jezdce vzít,
a k smrti odsoudit.
O MARNOSTI
Noc byla krásná, chodník lesklý,
ulice po dešti vydechla páru.
Myšlenka jasná. Dlaně si tleskly !
Kus plotu do kleští ku slávy zmaru.
Tři vrazi ve tmě šli dál v cestě jim kdosi stál.
Zachovali však klid, stačilo vystřelit.
Na noční košilce hned vykvetl rudý květ.
Ten pohled nesnesu. Padala bez hlesu.
Kousíček za plotem smrt rve se s životem,
leží tam postava v trávě.
Kéž by se zázrak stal a bůh se smiloval
nad kytkou uvadlou právě.
Tři vrazi ve tmě šli dál a život vyprchal.
Tak už to dneska je, na cit se nehraje !
Rána tě budí, kdo to tam střílí ?
Kdepak máš dceru, snad nešla ven.
Podlaha studí , siréna kvílí,
kéž teď by bylo včera ! Kéž by to byl sen !
Tak teď už konečně víš, že za štěstí zaplatíš.
Neměls mít víc než ty tři chlapi prokletý,
co ukuli v hospodě plán, jak máš být vychován.
Za to že líp ses měl a kdekdo ti záviděl.
Pistoli v šupleti máš, dlouho jí schováváš.
Pečlivě v hadříku – má to svou logiku !
Sám proti proudu , vrhneš se záhy,
slzavou stezkou až na samý kraj.
Kráčíš k soudu, zatížit váhy,
pro dcerku hezkou jdeš vystřílet ráj.